Anotace: jen tak...Gogol + já...jo a je to duet.:-)

Smyslná zahrada kvete v barvách noci
k nebi vzhlížíš křehká...však bez pomoci
tam žádný anděl neprošel tunelem tichým
v osidlech svých květ vzrušení růst slyším
tak vyprosti z pochyb svá z rozkoše křídla
v objetí, bez bázně, ochutnej neřesti zřídla

neprosíš, nežádáš jen vášní mysl mou ovládáš
minuty bez konce než den pozře hvězd plejáda
když s dechem horkým zpěněná krev závodí
srdce chce za tebou, duše strach odhodí
po krůčcích vejde tam kde ústa polibkem
zamkneš...a já vím že ztratila jsem cestu zpět

ozvěnou písně života v tobě můj obraz mizí
voláš mne nocí...když stud je ti již téměř cizí
pohledem touhy mnou zoufalstvím hoříš
a do spánku útěchu ve sny své hroužíš
volnost svou probuď, když světlo tmám se koří
vždyť to já pro tebe každý mýtus světa bořím

svázaná s tebou však svobodná víc než kdysi
nedbám kam sčítají se všechny moje hříchy
mám-li volit zda jako stín po tvářích ti skanu
a srdce nechám bít pro odvrácenou stranu
navzdory všem jež říkali žes mé prokletí
pro nás dva budu krást...čas z dalšího století.

Publikoval(a): Desiré, 5.3.2017