Anotace: Snad i tentokrát pochopíte ...

Chór andělů v batikovaném triku
zpívá blues o skutečnosti viny.
Holubí pírka vetkaná do culíků.
Oči dokořán, vlhké rty a roztoužené klíny.

Máš mě rád jako sůl?
Všechna něha je zakleta v krocích,
Schrödingerovy kočky.
Na konci tunelu je světlo,
ale co když dojdu tam v noci?

Sladký, chtivý, sprostý a hravý Hříchu.
Chutnáš jak cigareta potají za garáží.
Jak první polibky,
loučení s vojákem ráno na nádraží.
Po probdělé noci ... .Dnes je to k smíchu.

Jen to srdce je stále týž.
Běží, chvátá stále stejným beatem.
Svaly a krví vykládaná skrýš,
co vzápětí prozradí Tě.
Když vžene Ti červeň do tváří,
sotva je zasažena citem.

Našeptám Ti do ucha co ostatním tajím.
To má je ta hadí kůže co na kameni leží.
Můj Rytíři s kosatcem, kterému čmeláci hrají.
Pojď se mnou můj Muži, už pomalu se šeří.

Publikoval(a): Polux Troy, 9.2.2017