Anotace: každý by měl mít aspoň jednoho divně podivného přítele

Slunce září pro ty oči modré,
které září pro potěchu duše mé.
Marně se ptám, proč jsou tvá ústa zvadlá,
když duha naděje na duši pána noci po bouřce opět padla.
Nemusíš být přeci někým jiným,
pro mě jsi a vždycky budeš podivínem divným.
......Ale proto se vždy vrátím,
protože to bez tebe bych nebyla,
protože to ty mi dáváš od půl noci do svítání pocit bezpečí,
a proto občas uznávám, že samota mi vskutku nesvědčí,
příteli můj netradičně podivný.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 1.2.2017