Anotace: 12. 1 . 2017

***
Louka dříme pod hlučným jarním hávem
kraje střeží hřejivá stuha slunce
která houfně zahání škodný vánek
zimního chladu

Rozteklý sníh obtéká vlasy nymfy
nymfy kráse oddané ve tvém pláči
nymfy pravé rovnosti jež se zříká
zimního chladu

Louka dříme pod jarním svěžím hávem
krásně voní blažené středohoří
vlasy nymfy obrůstá vřelý věnec
lučního kvítí

Krásně voní blažené středohoří
krásně zní to milostné luční kvítí
svědkem krás je bzučící konvoj včel při
lučním kvítí

Sklesle stárnu zahalen flórou jakož
drobnou faunou skučící tichým hláskem
vážný svůj vzkaz - - při louce kde – Hle! jiskří
blednoucí nebe

Jiskří jiskří – zářněji protíná jej
čísi dravá myšlenka pomyslím v tom
mžiku vilně na Sapfó Dionýsa
s blednoucím nebem

Sapfický verš proletí nakazí mé
znělé jamby – Sapfickou strofu nechám
něžným veršem promlouvat - - v slzách svých zřím
zbledlo již nebe.
***

Publikoval(a): Matěj Jiřinský, 12.1.2017