Anotace: Když touha zahoří....

Plamínky noci, tak jasně září,
kdo by odolal?
Když dva jsou nazí,
v šeru symfonie král Chtíč s královnou Fantazií obcoval.

Stmívá se, hvězdy vykukují,
jak kapky na těle po noci žhavé,
do sametu milence zahalují,
v té realitě hravé.

Stíny cupitají, rána se bojí.
Co bylo skončí,
jakmile se sluneční paprsky se dnem spojí,
když se úplněk s jezerním třpytem loučí.

Publikoval(a): Rose-H, 8.1.2017