Anotace: ..

Vztahy jsou zřítelnice
Vztahy jsou křehké vázyčky ze skla
a skutečnost jejich nebývá lesklá.
Skutečnost jejich blízká květů povadnutí,
dotýká se i moří bouřících vzedmutí.

Nad propasti hlubší ty vztahy bývaj vskutku,
neubrání se Lásce
ba však ani smutku.

Leknínů úkaz zrcadlem jim bývá,
je nad lidské chápání,
vše, co v nich se skrývá.

Bývaj to tajné skrýše,
zřídka i rozhledny
a jejich kořeny
jsou mnohdy bezedný.

Nebezpečností jsou trnivější než napětí,
mívají veskrze bezmezné rozpětí.

Někdy mi připadnou tajemnější ne sama záhadnost:
Jednou jsou červy v ořeších,
jindy zřím v nich skvost.

A čím rozvážnější z těch vztahů slova plynou,
tím více Světlem prodchnuty v tvář stinnou.

Trpělivost a odpuštění je jejich soudržností,
dík těmto přednostem jsou živé pravdivostí.


Výrazem jejich bývají naše slova,
či gest velkých či malých písmen při psaní zájmen,
či prostých oslovení.
Jsou vzácné nad údolí křišťálová,
jasné jak svítání.

Zřejmé bývaj snad
víc než kdo z nás tuší,
existence jejich nám srdcemnohdy zkruší.

nejkřehčí dost možná, zajisté mohou být
ty, pro něž snad vyšší nemůže žít Cit.
Pouta jejich nesvazují.
Leč srdce v jedno semknou
a v takových chvílích je nutno
zřít bytost obezřetnou.

Ve vztazích zranění druhého je jak záměrrná vražda,
jak odnětí života
a prázdno v nich je trpčí než tísně a samota.



I slza jediná vztah píšíc, též poznamená,
když jsou srdce tvrdá
i tak vrhá se doztracena.

Předmětem vztahů je přítomnost čehosi,
konkrétní určení
odtáhne závěsy.

Vztahy jsou křehké
jak skleněné vázičky,
tak je hleďme střežit,
ať září tu navždycky!

Publikoval(a): ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENÁ, 30.12.2016