Anotace: Píchám si své opium a je mi krásně. Co ale si počinu, až mi ho život vezme?

V dospělém životě nás bolest provází,
je všudypřítomná.
V buňkách tělních i duši se nachází,
i její sestra - "lítost má".

Pane Werichu, láska víno není,
sice se z něj opiju,
ale ani život v něj nepromění,
spíše je podobná opiu.

Bolest naši utiší,
i když je v nás stále.
Rány nezahojí, ale úleva potěší,
bez něj máme namále.

Ukáže nám života úžasy,
jsme v něm čilí s chutí pověstnou.
Máme pocit, že to tak zůstane na věčné časy,
na smutky života duše nehlesnou.

Žijeme v krásném oparu,
díky kterému přežíváme,
pak skončí vše při staru,
a zase umíráme.

Publikoval(a): Malfelica, 19.12.2016