Anotace: Myslím, že se jedná o celkem rozšířený problém. A i když o něm vím a snažím se s tím bojovat, už ho mám v sobě natolik zakořeněný, že se ho nezbavím.

Spoustu lidí nemám ráda,
i ty, které prvně vidím.
Kdejakého bývalého kamaráda,
ale jen sebe - sebe nenávidím.

Jako bychom dvě byly.
První soudce, hříšník druhá.
Kdy jsme svou duši rozdvojili?
Od kdy se nám duše trhá?

Soudce touží po dokonalosti,
za každou chybičku nás vnitřně ničí.
Hříšník zase po volnosti,
nechce být tygrem, který v manéži cvičí.

To obecenstvo nás na kusy rozervalo,
soudce je jen hlasem posměchů jejich.
Jim se vždy dobře kritizovalo,
když jsme proti pravidlům hry udělali hřích.

Hříšník vlastně hříšníkem není,
jsme to my - naše duše hravá.
Roztrhali jsme se pro ostatních ocenění,
je v nás zabíjena podstata pravá.

Publikoval(a): Malfelica, 15.12.2016