Královna noci
Královna noci
Anotace: Báseň, kterou jsem složil manželce k příležitosti jejího prvního focení aktů.
Miroslav S.
KRÁLOVNA NOCI
Dnešní noci budeš Královnou,
mnozí nad tvou krásou ustrnou,
ať všechen tvůj půvab se dneska zatřpytí,
Kleopatro, ženo, Divo, Evo bez nití.
Pro tebe to bude těžký den,
já však tvou nádherou budu zasažen.
Až zatřpytí se tvé bílé, nahé rameno,
budeš královnou všech žen Ty, má ženo.
Ó Divo, ó Egyptská Divo , o Divukrásná Divo.
Jsem tebou opojen a je mi snivo.
Spatřuji Olymp, ráj všech těch čaromocných bohyní,
ty jim všem vládneš, ne silou, leč krásou, co všechny zastíní.
Z krásy Tvé, mnohý by chtěl jak ze studnice čerpati,
leč jen já smím se až k jejímu prameni dobrati.
Tvé záda, na než proudí řeka vlasů hustých,
tmavých jako troud,
v té řece nebál bych se plavat
a toužil bych v ní rozkoši utonout.
Vlasy tvé co řeka stékají na bílá ramena
a já plavec, nahý, chtěl bych v nich rozkoší řinout lásky semena.
Tvé nohy byly vždy tak tuze krásné,
však dnes smím až, kde končí pohlédnout,
z jedné strany krásným chundeláčkem
a z druhé naducanou peřinou.
V divokých hvozdech ukrytá studánka tvé rozkoše,
jen nemnohý poutník z ní osvěžení čerpati může.
Ruce tvé ať nesnaží se vice zakrýt nahotu klínu a také prsů dvou,
vždyť z klínu vzešel život nový a prsy sytily ho manou mateřskou.
Jsi matkou plodnou jako réva,
nastav nám svého mateřství vonný klín.
Ten klín skrz něhož vlkadal já jsem život,
jimž přišla na svět dcera i náš syn.
Oba hroty ženství tvého,
jak hebkeho, růžového.
Když jsou laskány, tak růžky pokušení se jim postavi,
od děvčete až po tebe zralou ženu
se tohle z rozkoše ti přihází.
Boky tvé a hrudník vyzařují ženstvim,
vždyť mateřství, to je v nich ukryté
A prsy a klín smějící se na nich,
jak tři slova do skály vyryté.
Ty tři slova láska, krása, něha,
ty ti Divo právem náleží,
láska, krása, toť dva prsy tvé jsou
a klín ten vskutku něze náleží.
Klín tvůj lesik s tůní něhy,
co dnes se prvně světu ukázal,
i za něj lásko zasluhuješ obdiv
tak uvolní se, život půjde dál.
Pokud to tak cítíš, tak se vůbec nestyď,
sténej, vzdychej a rozkoší křič,
Vždyť to přec k tvé erotice patří
a bez nich by tvá nahota byl kýč.
Nahotou trpíš, leč slastná je ta bolest,
jen pro nás sundala sis šat,
ani ten fikový list, co nosívala Eva,
láska Tvá k nám ti zakázala brát.
Vždy když někde radost, jinde bývá bolest,
svět již takový nastolil si řád,
ty trpíš bez šatů, však mysl svou máš čistou,
by nahota tvá nás mohla krásou hřát.
Ty Divo, Divo Faraonů,
své hroty ženství hrdě světem nes,
by jako dítě, co sílu saje skz ně
naše oči něhu sály radostné.
V tvych modrých očích zračí se ti obavy,
ty si ale nesmíš pouštět do hlavy,
Až tě spatří máma, kolegové, přátelé,
Jako Venuši oděnou jen v tvé ženství skvělé.
Strachy ať odleti v dál jak ptaci
Vždyť holost tvá není určena jim přeci,
Jen my dva smíme znáti krásu tvou,
Až do nahoty svlečenou.
A i kdyby je jednou spatřili,
Neuciti v nich žádné násili
Spatří v nich lásku, se kterou jsi je fotila
A ta jak je známo, vše přikrývá a doznaji, že jen ty jsi má milá.
Miluji tvá ústa, přestože ne řekla tolikrát,
když jsem chtěl navěky tvou krásu uchovat.
A vtisknout ji v obraz v temné komoře
s posvátnou bázni jak štěně za bouře.
Ústa jež dokážou něhu dát,
Ústa jež umí milovat.
Ústa jež polibky nešetří,
Ústa co rozkoše přístřeší.
Lásko má jestli pak vůbec víš,
Že moc miluji též to jak voníš.
Jak voníš, když láskou jsi vzrusena ,
Když tvá jeskyňka nechce být opustena.
Nediv se, že žárem k Tobě trpím,
jen bez šatů tvá krása vyniká,
já hluboce se sklanim před tím,
že pro tuhle chvíli ti již stud nic neříká
Buď hrdá na to co tak skrýváš
a teť to odhal v celé kráse své,
vždyť dnes celé moje srdce prahne
touhou jenom lásko po tobě.
Toť báseň pro mou Kralovnu Noci,
jež pro dnešní den jsem Divou Faraonů zval
a také se klaním odvaze její,
neb nitku jsem na ni nenechal.
Pokud někdy fotky uvidíte,
poklonte se její odvaze,
že za nás stud vytrpěla kdysi,
abychom se my mohli cítit blaze.
Publikoval(a):
mirekmirek1, 6.12.2016