Anotace: TOMUTO KONCI VZDÁVÁM TOUTO BÁSNÍ ČEST!OBOUSTRANNÁ PROHRA, ZBYTEČNÁ A NEUCTIVÁ TAKHLE DOBA, TEN NÁŠ ŠPATNÝ VĚK, NAŠE ŠPATNÉ VZPOMÍNKY, NEVZTŘÍCNÁ TA MINULOST, LIDÉ OKOLO A TA ZLOST!TOLIKA ZBYTEČNÝCH A BEZCENNÝCH SLOV!TO VŠE ZVÍTĚZILO NAD NÁMI!JÁ TO VZDALA?

Že dusím se teď a tady,
kam se podívám, plazí se hadi,

smutno, černo a ta krutá zima,
okolo mě,všude, nejsem zato jen já vinna?

kdo jsme, kde jsme, čím jsme se to stali?
vždyť naše srdce nám láskou plály,

kde je ta úcta, co se s láskou zrodila,
co i slova, věty bolestnéi krotila,

je mi tak moc smutno, když vzpomínám,
všechno to teď doopravdy prožívám,

tohle jsem nikdy nemohla chtít,
dovolila jsem ti, mé srdce si vzít,

život můj za tvůj bych obětovala, chtěla jsem ti ho dát,
před oltářem přála jsem si vedle tebe stát,

usínat v tvém náručí den co den,
věnovat ti každičký můj sen,

pro tebe vzdala bych se naprosto všeho,
ano, vím že to tak bylo, z kousku života mého,

a dnes oba dva jsme si tak cizí,
není to způsobeno jen chvilkovou krizí,

tady už po lásce není stopy,
kde se v nás vzalo tolika zloby,

bývals někdo jinný, tvé oči měly v sobě žár,
v chladném ránu si mé tělo tvým smyslně hřál,

a ty dotyky a tolika vášně,
milovals mě nahou, milovals mě celou tak slastně,

vzpomínky mi vracejí do těla to mrazení,
to jedinečné po tobě celém toužení,

proooooooč?

je mi to sakra tak líto, tak moc,
cítím to víc a víc každou další smuteční noc,

tohle jsme dopustili,
tak hlubokou lásku jsme opustili,

všechnu úctu zloba v nás udupala,
to i naše hrdost v nás prohrála,

vždyť stačilo jen chtít,
né jen v myšlenkách o tom snít,

dnes už ta naše pohádka má konec,
velmi smutně zazvonil její zvonec!

A já tak zklamaná námi dvěma,tebou tak moc jsem,
jako být v kleci zabita cvičeným cirkusovým lvem,

duše řve a chce z mého těla ven, srdce puklé mé,
v této době tak neuctivé, hloupé a tak velmi zlé,

možná o pát let potkat se dříve, nebo v jiné době,
patřili by jsme navždy jen a jen sobě,

tak a teď to víš, tomuto konci básní žehnám,
ano bolí to, smutkem pohlcena jsem, ale vás pane já opravdu neznám,

milovala jsem a milovat budu navždy toho muže co mě šťastnou znal,
vy kterého milovat nedokáži, jste se mě tak snadno vzdal,

už jen chci abyste byl co nejdál ode mne pryč,
to vám pane v této básni vzkazuji z plných plic!

Sbohem má lásko, můj milovaný Martine,
zemřels mi dávno a já zemřela s tebou, snad nám to život prominne!!

Tak lacinnou prohru, tak smutný konec, tak hlubokou lásku,
co zanechala mé duši na památku tu nehezkou vrásku!!!

Možná o pár let dříve, možná v jiné době,
patřil bys navždy jen mě a já zas tobě!

Sbohem!!

Publikoval(a): Brazzillka, 4.12.2016