Anotace: Trochu naštvaná a upovídaná. Nemůžu se rozhodnout, jestli ji vložit :-).

Nakolik máme svůj život ve svých rukách,
když nám nikdo neposlal laskavého muže?
Nakolik víme, co nás čeká,
když bolavý svět lásky nás láká
a voní jako růže,
ale pak zvadne,
hned jak první lístek spadne?

Tvoje touha mě leká,
přítelkyně, ženo,
když nezbylo ti žádné věno,
jen Tvé vlastní jméno,
jen Tvůj vlastní rozum,
jen Tvá vlastní duše.

A trnu, když Ty, v předtuše,
šeptáš našim synům,
kteří jediní ještě nejsou tak ztracení:

"Svět potřebuje muže s rozumem,
aby netišili bolest třtinou a rumem.
Svět potřebuje muže s láskou,
kteří nezmizí s první kráskou.
Svět potřebuje muže, kteří umí a smí plakat."

A pak Ty, matka,
když vidíš všude kolem ta jatka,
vztekáš se a křičíš:
"Raději vychovej věčného milovníka,
anebo básníka.
Raději dalšího Casanovu,
který zas a znovu
porozumí ženě, lidem a Jí-Zemi.
Válečníků už bylo dost,
teď nám udělej něco pro radost
a vychovej bojovníka za svojí rodinu, za chudé, slabé a jiné, za jasnou oblohu.
Ať už nemusíme hledat lásku pořád jenom v Bohu,
anebo uvnitř sebe samých."

Publikoval(a): Mari13, 2.12.2016