Anotace: ...

Já skučela jsem,
prosila jsem v díře,
závislá na prožitcích,
jak zvíře,
závislá na poznání,
jak mnich,

izolovaná spolehlivě
nerozbitným sklem.
Ještě tak přátelé,
paprsky světla,
vetkané sdílením...

Leč co je to za chlápka,
co to se mnou žije,
ta tvář známá důvěrně,
přec vzdálená
a cizí k uzoufání?

Stuha, výslednice,
která nemá cíl…

Snad vyhrabat se z díry,
s rukama nad hlavou,
odkud to přiletí,
když všechno, stejnou vahou,
splývá v jedno,

co já vím…?

Publikoval(a): Gaia., 19.11.2016