Anotace: xxx

Pohádkou z dětství byly zkazky
o rusalkách a tanci víl,
zůstala jen ta o kruhu lásky,
jak myslivec ji zachytil.

Bílé závoje roztančené
skrývají kouzlo bledých lící,
to mlha údolím se klene
v náručí slunce klesající.

Pod strání u potoka dole
je louka orosená zrána,
leč v jednom místě, v jednom kole
je bez rosy a pošlapána.

V noci tam nebyly žádné víly,
les nešuměl pohádek ozvěnou,
ba ani lovkyně tam netančily
vedené sličnou Lověnou.

To srnec v říji srnku mladou
čiplenku honil líbeznou
přes potůček a keřů řadou
než cenu si vzal vítěznou.

A při rozbřesku světla zrána
vyznání lásky moh´ jí dát,
pak ona šťastně zadýchána
zůstala vprostřed kruhu stát.

V údolí louka orosená
na slunce zlehka usmívá se
a třpytí se, voní jako žena
v hebounké podzimní kráse.

Publikoval(a): podnebný, 18.11.2016