Anotace: Někdy to přijde, skvostně i smutno zároveň...

Svítání na plátně zimy
vyvedl slunovrat
barvami pastelovými,

chvátám,
s mrazem v patách,
klínem zasněné krajiny,

po stopách krve
přemrzlých šípků,
lásek nenaplněných.

Místa mého dětství
nepřipomínají
své dřívější zločiny,

čisté a čerstvé,
v novém světle,
jasně vzcházejí,

pod jíním,
v kořenech stromů spí
míza znovuzrození.

A z toho zas
rezonuje ve mně,
pouto krás,

Tebe postrádám...

a pobledlý, neúplný motýl
bezhlesně usedá,
vesmíru na římse,

bolest prodýchám…

Publikoval(a): Gaia., 18.11.2016