Anotace: Neprošla jsem...

Stávám se stopařem,
v lesklém oku zvěře
v pulzu duhovky v úleku,
žíhaným chameleonem.

A lovím praskot lesa
bez ptačího hlesu,
v obezřetnosti, že on loví mě
a volám je...

Jsou všude kolem, tu
stopy pohanských šamanů
jdu po nich, oděna ve své kůži,
echem ozvěny pahýlů křovin,

v odvěkém rytmu,
kroků a dechu,
za zvuků bubnů,
jejich tamtamu.

Chůzí střídaje poloběh
a je to tady, mezi tepy,
jejich hlasy,
jasný zvuk šalmaje,

v žilách mrazí chvíle,
rozprskne hlediska a cíle
a já jdu, dál a dál…,

narážeje jak dravec do skla,
vlastním vědomím,
že nejsem ještě připravena
přijmout tu děsivou říši za...

a přesto v záchvěvu té síly,
přece jen,
vracím se
z hor, mezi lidi…

Publikoval(a): Gaia., 13.11.2016