Mojí milované
Mojí milované
Tvůj bílý bok mi svítil tmou
a hvězdy s bledou lunou
do noci hrály, že jsi mou
na lyru stříbrostrunnou.
Tvůj bílý bok mi svítil tmou,
na druhém ležela jsi,
když luna kladla v náruč mou
průsvitné svoje vlasy.
Znovu se prsa touhou dmou
kouzlem té divné krásy
a luna zase pláče tmou
a na tvém boku hrá si.
Když stoupáš tmou a jasníš města,
tvůj bok se střídá pravý s levým
a úplnkem se směješ, žes´ ta,
po které toužím, o níž nevím.
Jsi hvězda, luna v rovnováze,
tak vzácná a tak každodenní,
budu tě stále doprovázet,
i když to dobře možné není.
Publikoval(a):
podnebný, 1.11.2016