Anotace: ...

Na hedvábném papíru rozhoupáváš mou minulost
v odrazu opálových střepů jsme si blíž
i posledních pár papírků vyslaných z rozmaru
našlo si opuštěné schránky.

A my dva jsme vichřice na poušti bez písku
která v minutě po půlnoci voní perníkem
jen mlha kolem tvé hlavy je chlebem pro mou poezii
pocit bezpečí vysoko nad milostným záchvěvem.

A jak si převracíš slova nepřestávám věřit
že v každém hrnečku voní jiné koření
že umíš splétat modré kořeny stromů

aby se zatím světlo rozpadlo na špendlíky
tichý sluha vysypal zvadlé květy do noci
a my jsme mohli v klidu spát.

Publikoval(a): Lugilla, 28.10.2016