Anotace: Nemusím vždycky všemu rozumět...

Čas tak uhání, že nestačím
vnímat, konat, být,

a možná potřebuji málo...
vyměnit volant za kroky,

klávesnici, algoritmy,
za intuici, za papír,

rozmrzelost rozmělnit
v laskavých dotecích,

můj anděl, skrz ústa mé dcery říká,
že těžiště je tam,
kde se cesty (srdcí) sbíhají…

...něco odněkud vyvolává
úsměv na tváři, hebké prolínání v hrudi,

možná, že padá hvězda,
možná, že někdo pochopil…

Publikoval(a): Gaia., 25.10.2016