Anotace: ...

Tak jako vítr klouže po starých ulicích
v letargii nad starými dveřmi
popíjíme spolu skořici
a po sladkých svodech voní nám dlaně.

Dávno jsi mi odpustil mé prohřešky
něžně mě obklopil hradbami z papíru
znovu si je nad ránem pročítám
rty se mi zachvívají nad ztrátou úkrytu
když beru si z nich políbení.

A zatímco mi uvazuješ šálu
má tajemství voní po jablečném závinu
nad hlavami nám vítr rozfoukává mléčný opar fantazie;
Kdyby jen tak krásné mohlo být chladné ráno…

Publikoval(a): Lugilla, 21.10.2016