Anotace: Povídková básnička ze základní školy :-) Jak láska puberťáka může přejít v tak velkou slepotu, která vede ke smrti.

Má lásko, vidím Tě všude,
na střechách domů,a nevím co se s Tebou stalo.
Má milovaná, moje číslo máš,
ale nikdy nevoláš.

Přemýšlím, zoufám, vzpomínám,
vzpomínám na naše souznění.
Má duše, co se s Tebou stalo?
Máš na mě zlost?
Lásko! Už mám všeho dost!

Samým trápením, zemřel bych z toho.
Kde pak jsi? Kde Tě mám hledat?
Nechtěl jsem Ti ublížit,to já nerad!
Můj živote, už jsi na mě zapomněla?
Neříkej, že jsi nevěděla,že přeji si jen Tebe,
a jednou ve stáří ležet vedle sebe,a letět do nebe!
Lásko, mé naděje umírají a při smrti se mi oči zavírají.
Lásko!

Za 14 Dní...

Miláčku, četla jsem Tvé dopisy!
Záznamník byl přeplněný vzkazy od Tebe,
a vím přeci dobře, že spolu poletíme do nebe.
Miláčku, byla jsem na té operaci, vzpomínáš?
Ty mě tak miluješ,že už má slova ani nevnímáš!

Kde se touláš? Proč už vůbec nevoláš?
Dlouho jsem o Tobě neslyšela,
u našeho vchodu dlouho neviděla.

Jsem stále doma, léčím se po operaci,
a v tom všem se ke mě stále noční můra vrací,
že v novinách se psalo, a vím, že se to stalo,
že jeden mladík podřízl své žíly,
a vzpomínal jak se svou láskou byli.
Zanechal dopis a v něm převeliké dílo básníka,
a popsáno v něm bylo, jak jeho život zaniká.

Úryvek z novin druhého dne:

"Lásko moje jediná,
moc času už mi nezbývá,
moje ruce krvácí a já si vzpomněl,že jsi na operaci!
Já blázen, podřízl jsem si své žíly,
a myslel přitom na to,jak jsme spolu byli.
Už nemůžu psát, ale chci abys věděla,
že jsem Ti mé srdce dal, že celý život jsem Tě miloval!"

Ammar Otman - 2002

Publikoval(a): Ammar, 10.10.2016