Anotace: Hodokvas slov často znamená hladomor moudrosti... Proto:

Shrbený stářím muž sedí tiše,
na ruce svraštělé hledí,
kolikátý rok už mu osud píše,
to možná sám ani neví.
Skličující ticho teď vládne jeho hlavě,
jak když oběť zírá do ocelové hlavně.

Klidná hladina, klidné nebe,
tolik nicoty, až v zátylku zebe.
V tom stařec zaslechne úder němý,
bez dozvuku, bez ozvěny.
To dunění slýchá už spousty let,
i bez nápovědy sám poznal by hned,
že z hrudi mu vychází a zas se tam vrací,
však na intenzitě pomalu ztrácí.

Sklopí víčka a zbrzdí svůj dech,
mráz už mu běhá po zádech.
Zaposlouchá se do rytmu srdce,
pomalu, ztěžka zdvihne své ruce.
Prsty lehce na klávesy složí
z nástroje ozve se jako hlas Boží-
tón, jež hladí ho po bledých spáncích..

k němu napadne ho melodie hned,
jakoby mu jiskru života vdech'.
Prsty se klaviaturou roztančí-
je to prožitek, co k životu mu postačí.
Před očima celé mládí mu běží
a u jeho nohou zas ten náš svět leží.
Cítí svou vášeň žilami proudit,
když skladba mu v uších zní,
zdá se, že slzy radosti chystá se ronit,
v tom ale andělský koncert ztich'.

Poslední úder nekonečně zní,
tak zaniklo mistrovo dílo - poslední.

Publikoval(a): Annie F., 8.10.2016