Anotace: O lásce, která nevidí, která není úplná, není opravdová. Přichází však můj Anděl, který JÍ pomůže.

Tvé oči jako dva světy,
oči jako dva azurové květy,
pohled co vyvolává otázky,
o lásce, ale bez lásky.

Dvě duhovky jako dvě knihy,
dva náboje do srdce rýhy,
tak jako Tvé polibky,
jako váza, ale bez kytky.

Obočí Tvé jako dvě pohoří,
a zas ty oči z kterých nic nehoří,
jako dvě smutné balady,
bez autora a plné záhady.

Dvě oči co umí plakat,
co umí i ďábla zlákat,
jako dva andělé bez štěstí,
jako dvě kašny na jediném náměstí.

Tvůj pohled mou duši smáčí,
stejně jako pravda v pláči,
bez důvěry a bez víry,
tak jako roztrhané papíry.

Kaštanové oči a pevný lem,
nikdo jiný jen já to jsem,
upřené jen pro Tebe,
avšak jako hvězdy bez nebe.

Co Ti chybí? Co to je?
Je to mnoho krve bez boje,
jsme to my a je to svět,
jako stonek a žádný květ.

Přišel Anděl bez postroje,
bez křídel a bez postoje,
položil Ti otázku,
jestli věříš na lásku.

Bez pohybu a v tichosti,
přišly Tvoje starosti,
co je Láska a co cit?
Mě jen šťastná stačí být.

V tom Anděl na mě pohleděl,
jak odpovědět nevěděl,
oči sklopil do prázdna,
nejspíš Tě měl za blázna.

Pak dal ruku na Tvé tělo,
co se celé strachem chvělo,
zavřeš oči a v nich vidíš,
podle čeho city řídíš.

Zmizel Anděl bez mluvení,
žádné stopy po něm není,
jen ten úsměv na mé tváři,
a Tvoje oči které září.

To byl můj Anděl z daleka,
co proměnil Tě v člověka,
a to jest bylo moje přání,
ať je s Tebou do skonání.

Ammar Otman

Publikoval(a): Ammar, 8.10.2016