Anotace: Neotvírat :)

Na prstu nosím znamení nekonečna
a mám věčně zdvihnuté obočí v údivu.
V duši obavy a na srdci rána sečná.
Netoužím po pozornosti, obdivu.

Ráda jsem schovaná za svými slovy.
Věřím v lásku na věky.
Po nocích vyhlížím oči soví,
na měsíc civím bezdechá, bezděky.

Sílím láskou.
Tou bez konce co nemá překážky.
Naše osudy jsou jen něčí sázkou.
Pláču, řasy mám vlhké jako křídla vážky.

Pokušení má rozeklaný jazyk.
Přitahuje mně ta hadí kůže kolem krku.
Možná i nenávist je jen zlozvyk
a nikdo neprojde životem bez ústrků.

Pořád ještě mi studem červenají tváře,
ale už umím upéct buchty jako babička.
A párkrát jsem už potkala svaté bez svatozáře.
Jak dlouho ještě zůstane zavřená
ta moje Pandořina krabička?

Publikoval(a): Polux Troy, 6.10.2016