Anotace: Dneska pršelo.

Prší, prší kapky ztracených duší... .
Klátím se větrem na všechny strany.
Avšak smutek mi sluší.
A podrážky mám pevně k zemi přikovány.
Ze zad srší mi jiskry.
A i když mně to mučí,
smích na povrch se tlačí.
Za všechny co to aspoň jednou riskli.

Prší, prší a z nebe prýští
hojnost toho
co bude chybět generacím příštím.
Vodou už se celá blyštím.
Svléká mně do naha,
dávno pryč je už všechna má odvaha
a slizký břečťan má zápěstí spoutává.

Prší, prší, magický ozón ve vzduchu praská.
Ohňostroj z mého nitra dere se ven
mou kůži pálí i laská.
Na hlavě korunu z Jalovčí
a písek pod víčky ...
snad ještě to nekončí.

Prší, prší vodní tříšť se líně snáší.
Mé vlasy se třpytí
diamanty a granáty je krášlí.
Já už to nevnímám
své Já z deštěm prolínám.
Běžím polem konopí
rosa mi boky pokropí.
Těším se až pod rozkvetlou třešní
posnídám. Proč hlava mi třeští ?!

Prší, prší ne slunce už je zpět.
Na krátko
zas rozzáří svět
to jeho pozlátko.
Mám dokořán otevřené oči
to vězení sladkobolné končí.
snad sám Hircine mně propouští.
Přehodí přes má zmučená ramena
kůži z jelena
co škrábe i laská ... .
A tahle podivná záchrana?
Tuším, že je to Láska.

Publikoval(a): Polux Troy, 3.10.2016