Anotace: Přemýšlela jsem, proč vlastně tak ráda běhám...

Když v tichý soumrak se sklání den,
na mysl přijde mi překrásný sen.
Běžím svou cestou - dál a dál,
život svůj za sebou nechávám.

Lehká jak list papíru vzdaluji se světu,
míjím lesy, mýtiny, louky plné květů.
Svobodný vzduch teď plní mou hruď,
hlavně mě ze snění neprobuď!

Chci se teď na moment před světem skrýt,
plnými doušky z kalichu pít.
Volnost, jež zalila jablečný sad,
volnost, jež zkalila i pevný řád.

Utíkám úzkosti,stresu a strachu,
stopy mé ztrácí se v oblacích prachu.
Myslim jen na to, jak srdce mi buší,
na ševel stromů, co ladí mým uším.
Jen na chvíli nikdo mě neshání, kdo by rád osud můj psal,
řetězy svázal mé chování a svobodnou vůli mi vzal.

Být to jen na mě, tak utíkám dál,
dnem i nocí se vzdaluji Vám!
Vymknu se kontrole a začnu žít,
nechci už vězněm lidství být.

Jenže v tu chvíli se z představy budím,
dá-li se utéci..Kam? A kudy?

Publikoval(a): Annie F., 3.10.2016