Anotace: Život je bez tebe zase jenom život.

Společné slunce krademe po kapkách
dvě rozdělené cesty, žádný cíl na mapách.
V mém srdci stále bije ta touha
osamělá rána proměnila myšlenky ve slova,
slova inkoustem vyrytá do kůry stromů.
Prosím vrať se, nevěř démonům.
Vím že přicházejí z minulosti,
náhodně se objevují.
Vím, že strach vše dobré vyhostí,
vím že lidé stíny často podceňují.
Ale věř mi, že když se budeš dívat na měsíc,
koukám z dáli na ten samý.
V duchu tě objímám,
stříbrné hvězdy tančí ve tvých očích,
nevěř démonům, i když život není snadný.
Tisíce dopisů v lahvích do oceánu posílám,
že uběhlo dalších 5 let, a já stále tě ve svých snech objímám.
Že jsi stovky nocí vzdálená,
že jsi květina do podzimu zakletá.
Že pořád čekám na den, kdy zaklepeš u mých dveří,
až se znovu budu moc rozplynout ve tvých očích
až tě budu moc znovu políbit.
Uzamčené pocity znovu probudit.
Prosím vrať se, nevěř démonům minulosti..

Publikoval(a): slzy-deště, 29.9.2016