Anotace: ...

Tak přirozeně rozpustila se tma
na pomezí teplých nocí a chvění řas
je mi dobře v rozestlaném ránu
jsem proto trochu rozněžnělá
a ty se mě už nebojíš.

Jenže v dáli se rozprostírá chaos,
tak musím snít o hruškách na olejových obrazech
kde čtvrtá hvězda zprava má svou koupelnu;
mám dnes hořkosladkou horečku
a ty se mě nebojíš.

Denně mě šimrá slunovrat na tkaničce
zemitá vůně z květináčů
tak přelévám si modrozelené moře do skleničky
jsem dnes trochu ospalá
a ty se mě už nebojíš.

A jak se podzim povaluje při zemi
z větviček ti stavím přístřeší
je pouštní horko na tapetách z listí
žízní začínám být zoufalá
ale už se nebojím.

Publikoval(a): Lugilla, 27.9.2016