Anotace: Bůh Loki, třeba přeci jen měl srdce a cit..... I když to neuměl dávat najevo a mnoho bohů ho chtělo zničit. Jen nahlas říkal, co si myslí. Nakonec i my se mu podobáme a přitom nemusíme být špatní...

Zformován z temné hmoty,
u cti neměl stání,
to bůh Loki,
usmívá se v hvězdném zdání.

Chvástal se pod nebem božství,
šarm mu přitom nechyběl,
opíjel se pohárem zlostí,
přetékal v bojích s Odinem.

Kouzla spřádal nitkou světů,
hlučně volal po moci,
uklidňoval se vůní ásgardských květů,
nechtěl se přiblížit ke konci.

Při západu sluncí,
v jeho očích zableskla se laskavost,
stále hladové šelmě v břiše kručí,
hýčká si svou otravnost.

Zlo a dobro, kde je hranice,
každý smrtelník i bozi chtěli jen to, co jim dělá dobře,
sebe nevytrhnout z radostí a ve svých krocích nemýlit se,
vymanit se z temnoty samoty, co touhu pozře.

Do vichřice časů voláme jejich jména,
pro ochranu, pro bohatství, pro moc lačnosti,
svými přáními přibližuje se bohům naše podoba,
není špatnost bez dobroty a dobrota bez špatnosti.

Publikoval(a): Rose-H, 22.9.2016