Tohoto člověka neznám a nemiluji!
Tohoto člověka neznám a nemiluji!
Anotace: Po čtyřek letech, jsem si uvědomila, že mám vedle sebe někoho cizího, do koho jsem se kdysi nezamilovala. Tohoto člověka neznám a nemiluji! A proto buď a nebo!
Kdysi býval jsi někdo jiný,
listuji v albu a je mi smutno,
ten kým si dnes za to neneseš žádné vinny?
srdce mi při vzpomínkách puklo,
je lehké říct mi, že za vše můžu já?
že jsem ta nejhorší a tak na tebe zlá!,
nikdy jsem nebyla, ani nikdy nebudu podle představ tvých,
těch představ máš příliš mnoho v těchto dobách zlých,
těch chyb kolik za ty roky díky tobě na sobě znám,
nevěděla jsem, že jsou to chyby, omluvu ti za to dám,
každý jsme jiný, tak jako každý člověk na zemi,
to je pro tebe ovšem další milióntá chyba,
nemohu zalknutá popadnout dech bolestí chvílemi,
jsem jak na suchu umírající ryba,
vím, že spoustu nešvarů mám, že nejsem domácí žena,
že nepořádek udělat umím, že nevařím den co den,
tato vlastnost mi je celkem vzdálena, ¨
dvě práce ty mi ubírají sil, kdybys mi tak pomáhal, o tom mám sen,
možná, že jsi to dnes už vzdal,
kdyby jsme na to byly dva a pořád si neřval,
měla bych větší chuť přiblížit se k představám tvým,
bohužel se přetvařovat a hrát si na něco co nejsem neumím, nemám proto rým,
jestli si nějaké "chyby" měl, a říkals jim chyby,
když jsem se do tebe zamilovala, zamilovala jsem se i do nich,
pro mě si byl dokonalým, po mě si chtěl stále změny, já ti dala nesplněné sliby,
ta tvoje "láska", dnes o ní velké pochyby mám,
nerozumím jí, láska za to že se změním, že budu podle představ tvých?
kdysi ano, i život bych za tebe dala, dnes ti ho třeba teď i dám,
nějak se nám vytratil společný hřejivý smích,
co se to stalo, řekni mi to ty, nejsem taková jak bys chtěl?
že by podle tvých představ nebyla ani ta láska?
víš jak si mnohokrát tak ironicky a směšně zněl?
na to jestli mě miluješ, když padla má otázka,
co jsem si to vlastně myslela?
že si uvědomíš, co je ta opravdová láska, že to třeba pocítíš,
jediného jsem tě chtěla za svého manžela,
že z polibků mých mou oddanost, upřímnost i pravdu ucítíš,
že mě už nebudeš chtít měnit, že pochopíš že ty chyby vlastně nejsou žádné chyby,
že v nás budeš věřit, a že budeš chtít mé štěstí, tak jako já chci tvé,
že mi přestaneš brát mou radost, neublížíš mým milovaným a to bezpochyby,
jedna chyba mě přesto dusí, měla jsem tě nechat jít hned poprvé,
jenže jsem to zatím nikdy nedokázala, i když to třeba nemá žádný smysl,
ty už jak dřív nikdy nebudeš a já vím co mě čeká dál, a to mi ani 30 není teprve,
abych byla po zbytek života už nešťastná, jen řev a jak jsem nejhorší to je tvůj lásky úmysl?
takhle to ale být nemá, ty ale takový být chceš, víš i to, že vedle tebe umírám,
přesto všechny ty tvá slova o lásce, i to že mám podle tebe chyby popírám,
ani podle těch tvých představ nebudu ani nikdy nechci být,
ty nejsi ten kdo mě tvoří ani kdo mě přivedl na svět,
můžeš si o té tvé chladné dokonalosti klidně dál a dál snít,
nebo můžeš jít hledat, to všechno je proto, že máš na sebe obrovský hněv,
proto chceš aby druzí nenáviděli se stejně jako ty sebe,
vím, že v tom nechceš být sám,
má duše a srdce jsou obrovské jako nad tebou to čisté nebe,
já ti odpouštím, teď už je to jen na tobě, zdali chceš být ten kdo dřív a nebo půjdeme každý svou cestou dál.
Buď a nebo,
takhle už ne,
mám právo být šťastná "ty darebo"!
hrdost a sebeláska ve mně vždy byla a dnes vím, že stále je!!
Publikoval(a):
Brazzillka, 19.9.2016