Anotace: To byl zas jeden fajn space trip :)

Převažuji hřích a odpuštění,
mám pocit, že lítám.
spolkla jsem svou pravdu
(teď škytám).
Pozoruji slunce přes červený bonbón,
jsem plná prázdnotou.
Srazím podpatky k sobě,
dodržuji bonton.
A obletím zemi v zádech s Halleyovou kometou.

Všechny hvězdy přeházím,
dám si koktejl na Mléčné dráze.
Proletím hvězdnou bránou bez nesnází.
Svého cíle tak dosáhnu snáze.
Támhle je Castor, můj bratr už od věků.
Na chvíli jsme si zas blízko,
jak jen může být člověk člověku.
Pamatuješ, Bratře, ty časy,
kdy Zlaté rouno bylo jen naše?
Teď žijeme ve světě virtuálních doteků ... .

V odlesku měsíce,
vidím bolest skrytou za pýchu,
pravdu ve lžích.
A sama sebe děsíce,
vznáším se na místě,
měním slzy na smích, rozkoš na hřích.
Vidím změnu, vidím poselství.
Cítím, že padám zpět do nebe.
Díváš se na mně, ale já se dívám přes Tebe.
Vidím jizvy, které zůstávají
dívám se na sebe.

Publikoval(a): Polux Troy, 12.9.2016