The Last Ride-plamene hoř!
The Last Ride-plamene hoř!
Anotace: Tanec vášní-Boty se trhají o zuby Smyčce se jazykem tupí,,,odpad mě nepřestal milovat. Přeji příjemnou zábavu.
Jsi tu někde kde máš potřebné artefakty na cestu-cesty
Sbalme si hlavně volné vpády do tělesných kapes
Lety v kapsách
Mám odplivnuté odpadky,stále u sebe
Mohl jsem je lépe ukrýt před slovy
Nevadí,,,mi,,,,to+,,,,,+toto
Své-volně dloubat do krajů neznámého.
Mosty vibrují,otřes příjemný pavučinám.
Ony se páří se v síti svých snů
daří se jim kalit nepoleptaná lana.
Namotá pohybu už v závětří
V síle si představit obraz do jehož průchodu se vejdu
jednou řasou už před okraji vyplavenosti povšimnutí
jsem možností vnímat?
tázací,neptám se ale,,
To světlo nějakých zraku,
poprosit jestli mohu,,
S maX+min odevzdáním do pádu
k prohoření,rozfoukané slzy křídly.
k nebeským žebřinám sehnout
Jak stavět bez doteku a přitom
Znovu prožít
Prvně se opít s pradávnou i dnešní sirku
Stále je dechem ohně jediné miluji bez popelavé stopy.
Říkám jí jsme smíšený s prachem opuštěné cesty.
Tak tam chci pěstovat právě tady
jsme i pod hladinou hořících živosti,
lovit stopy ktere se ne nechávájí polapit
obrazy na spáleništích.
Bez vzduchu tam byly požáry,hořící jádra.
Kouře bublin z povrchu jsou mi schodem.
Ale otisk kroku vy-kreslí pouze jedinkrát
Avšak čímkoliv si přeješ kde si roztrhnout
srdce o rty
Stiskni se a prostup do ohně slunce.
Hořet je přirozené především tím vším
Kde ti slzy utečou směrem k zemi
Blíž ke mě?
To nám tady zvlhlém zrakem do citu očních potrav
jakoby jsem to co vidím
vypálený za úsměv
usměj se,usmívá se pak i Roman.
:)X(:
Hned-le může se vyrazit,půjdeme spolu
Procházím(e /?.,,) se a tančí mé nohy do kroků
Razítka na tváře stopy
I brýle se hodí před stíny světla unese co tuši.
Kam se nešlape,je snad vidět.
Pohlédnout samotou vzduchu v zrcadlení s nejpěknější
Volně kutálet pět korun.
V vě/trn/ém doteků polibků.
I am yours
Vystřeluje mi to mozek z hlavy,za mě na zdi ale zdravě
Clony světel nevidím nebo se jim nedivím.
Listy jsou čímsi pokapané asi barvou dnešní noci.
Jsem-ly třeba k smíchu splnil jsem
pokračuji mluvením jazyka směšných oči
až se mi při poznání smíchu začaly červenat
Stávám se jejich talkrem
jsem jím už dět+SS+T+ví
Oni usedají pod hráze krajin nezarosteš
mezi vrstvami stěračů
i s nebeskou neprůhlednou
Vidime se?
Já tě vidím jak žiješ
ale nedokážu tě barvami hladit,cítím to žiješ
neznáme se nebo jo?
Je písm(en)+em=X+Y
tvůj pokoj v mé tváři
Kdo žije za ní,řekni?
Světlo se rozsvítí
jestli vyroste mu kvítí za kořen se chytí
vylije se do hřbetu novin
Kde Květiny se vždy rády otočí
S hořící hlavou nejvyšší
Je mezi námi tady s námi
i to vytlemené ze svých tváří
Připadá mi to že si spaluje hlavu o toto drhnutí se rohem
v noci mě tma nemohla spatřit
Ani ty
když jsem byl stromem do jehož těla
někdo tupým nožem vyryl symboly svého jazyka.
Příliš netlačil ani neslintal
avšak mě ty jizvy pálily
když jsem svlékal svoji kůži na zimu.
Zapálené sirky jejichž uhlem kreslím do kouřů listu
kresby příběhu však se tiskne na rajská těla
nezkrotně jejich šaty.
Jejich neviditelné světy jsou tím hábitem
v těchto zimních časech
Popište se čímkoliv si tundrou květin bez hlavy
povíš mi?něco?,,chceš-li?
Cokoliv?
Mluví se tichem do neprozkoumaných
hlubin i výšín současně
Záře se pojídá zde
Slunéčko šplhá za námi
směje se i na svůj nevyhnutelný stín
Až se smíchem se směji v obrazu
popadají za rám svého břicha že by utekli
Step by step come with me to space
já tě ale nehřeji močí
neuspal smích ani jeho větve nezvraceli semena.
Zákázal jsem si zákáz tím že jsem si vytetoval tebe
ne)zamotal se uzel svazků
Opět nelze přestat,vše je to však pouze útěk před tebou.
byly jsme pod kobercem porostů našich podob,nepoznaný?
není známo kdo tak to tvořil
bez předmětným bylo jeho i jeho
a z toho se nesere na chodník.
Natolik se my vpíjej bez pláště barev do plátna papíru
do mě přišli schovat před zrakem slunce před
jeho nezapočatých cest.
Hladila jsi mě i můj jazyk s pihou.
On tě+tebe
V+ní+má
ta(:svoje)+tvoje subůdolí.
připravena k ulomení sněžných lavic slz
(Ne!-zasychám uvnitř sliny to z mě vyteklé
vhazuji do oblak
tvých řek tvého vyholeného těla
i v naší matičce zemi se svíjej
avšak není povědomý žádný suk nebo vokno okna.
oko+jehož barvy mě ztrhávají tkáně ze stínu
vyprávějí o čem ale gumo?
Já nadále mluvím v vbarvách vody
přitom slovo mě spálilo jazyk
o těch pár tvarů
že mu vyšuká-vám sourozence do vět i do sebe
a především i do tebe
Neptám se tě ani sebe
jen oznamuji furly,,
poivídej mi
Pohlédni za svoji hlavu,,,je tu někdo?
V poznání smíchu stal jsi se talkerem?
Umluv mě do spánku,,,,já ti zazpívám
z lucidních probuzen ke spánku
probuzeným
kdo ví?
jestli nespíš ty?nespím já nevíš ??
Vím že nic nevím
Publikoval(a):
R9, 10.9.2016