Anotace: . . .

Smývám ti barvy
po cestách v paletovém spektru
co na tvých tvářích nechaly
průsečíky hvězdných konstelací

a do dlaní
ti vkládám poslední Adamovu sklizeň
výtěžek ztracené čistoty
prokletí nabytého lidství.

Celá planeta
je obří sametový balón
ztrácím se s tebou v propadlištích
po nohách antických obrů

jejich mechem porostlé ruce
až dodnes drží
naše monochromatické nebe.

V drahách družic
a méně doceněných hvězd
se vznáší poslední sloka žalmu
a prý ji vyřkl sám Bůh
a sepsal Albert Einstein
a Buddha
a Newton
a Dalajláma
a poslední opravdu prokletý básník

Studenti filosofie chodí vesmírem
ve schématech podle mraveniště
a hrají šachy s loňskými šípky
a trhají si kabátky ve křoví
kde ještě dneska někde leží zakopaný kříž

a tluče, tluče na modřínovou rakev

Z trávy dýchám duhové obláčky prachu
a sleduji, jak se na mě z kopce řítí univers

Ta nádherná tíha na prsou
a dechberoucí závrať
mne osvobozují od důležitosti našich těl
a strachu ze zítřejších katů

neboť cokoli, co přijde
už po věčnost není schopno překonat to

co se děje Nyní.

Publikoval(a): Poutníček, 10.9.2016