Anotace: Nejhorší období mého života, ale otřepaná pravda je, že co tě neporazí, to tě posílí...

Je konec ... v telefonu klaplo a mlčí.
Mlčí, ale v tónu umrlčím.
Tak už nejsi, to nemůže být pravda!
Srdce moje ... kde jsi?

Už není bolest, žádné trápení.
Už se to nezmění.
Přesto musím pořád plakat, plakat, plakat.
Byli jsem v souznění.

Srdce moje tak se loučím.
Manu a ambrózii dej si mně na zdraví.
V kruhu vzpomínek se točím.
Jak jsi nám před očima chřadl, odcházel
stále považuji za bezpráví.

Dál ten Tvůj kámen vláčím,
i když se zuřivě bráním.
Jsem teprve v půli
navzdory šedivějícím skráním.

Srdce moje, ale tobě už je dobře.
(Někdy Tě vídám ve snech.)
Tak zas někdy přijď a chvilku mě ohřej.
Zas budeme spolu, uteče to rychle ...
jen nádech a výdech.

Publikoval(a): Polux Troy, 16.8.2016