Anotace: To je život...

Poslední sbohem,
zamávám rodnému domu,
naposled si utrhnu ze zahrady sladký hrozen,
zamávám kostelnímu zvonu.

Poohlédnu se k širým lesům,
nakouknu do obilných polí,
skloním se k fialovým vřesům,
sáhnu na kmen, co pryskyřici roní.

Červené třešně ochutnám,
tu vzpomínku si do srdce uložím,
ptáčkům na rozloučenou povídám,
jak tiše truchlím.

Klíč od mládí,
už nebude mi patřit,
jednou až přijdou svatí,
budu moci opět rodný dům spatřit.

Publikoval(a): Rose-H, 10.8.2016