Anotace: Jedna starší a poněkud delší. Obraz představ a (bez)naděje.

Snad jsi to ty, snad zdáš se mi jen
Ano, jsi to ty, můj jediný jsi sen
Opět v spánku nejhlubším přicházíš
Jako luna noc, sen můj rozzáříš
Jako slunce nový den
nejtemnější můj probudíš sen
Andělé krásu tvou ti závidí
Perutě stříbřité pouze chybí
Jako Afrodita, kouzlem svým mne omámíš
Z vřelého objetí svého nikdy nepustíš
Neustále doufám v tebe jen
Ale stejně vím, jsi stále sen

Však stále bloudím v temnotě
Netoužím už po věčné samotě
Kraj co kraj kol se jen míhá
Těžká to putování tíha
Pole, louky, hejna vran
Tu a tam, ukáže se lesní pan
Na flétnu svou líbeznou melodie hraje
Já jen vzpomínám, čarovné, daleké kraje
A jen co slunce schová se na chvíli
Či celý den, konečně se nachýlí
Já lehnu si, lehnu do trávy
Spočnu, sic neznám únavy
Trávy voňavé jak jarní vánek
Klidné, jediný můj svatostánek
Barevné též, kam jen oko mé dohlédne
I tam poletuje motýl, slunce stíhá, než zapadne

Padám do sna, opět se mi vracíš
Kouzelná vílo, proč se mi ztrácíš
Tebe jen chci, najdu tě.. snad jednou
Prosím tě o jedno, cestu ukaž, tu správnou
Vprostřed noci, probouzím se náhle
Ona zas zmizela, v mysli je však stále
Je to jediné, co na nebi vidím
Je to jediné, co v ozvěnách slyším
Je to jediné, v co mé srdce doufá
Je to jediné, po čem duše zoufá

Paprsky ranní vyhouply se k obzoru
Slunce sleduju, pilně šplhá nahoru
Dlouho se však nezdržím
Cesta dál vede, ale neběžím
Nespočet zim, stále bloudím
Chci pryč, brzy se spíš usoužím
Jednou, byl tehdy překrásný den
Bez oblak, modravý blankyt, přesně jako sen
Kol a kolem, zpěváků hlas
Pasáček ovce, na kopci pás
I lesní pan, na flétnu zas vyhrával
V příkrovu hájku březového sedával
Takový pohled u srdce zahřeje
Kde tu však, kde naděje?

Měsíc, věrný společník noci
Opět se ukázal v plné své moci
Malinké hvězdičky smějí se též
Říkám si tedy: lehni si a lež
Kde tu náhle, na louce prozářené
Naproti mně člověk, postavy kouzelné
Sním? Tohle nemůže pravda býti
Zkouším se probrat, skutečnost to musí býti
Jako blesk z čistého nebe, okamžik výstřelu
Dívám se dívám, do tváře božskému andělu
Vlasy jako zlatý závoj, oči duhy
Nebeská krása, splněné touhy
Slova, jako symfonie zněla
Energie nová vlévá se do těla
Snům svým, dřív jsem propadal,
Nyní ležím, všechen zvuk ustal
Vstávám, a dívka s tváří anděla
Směje se, jako by vše věděla

Současně, konečně mimo svou mysl
Smrtelné lože obývám, vše dává smysl
Od mého putování, mnoho let uplynulo
Ze všech snů, nic se nesplnilo
V hodinu mou poslední, oddávám se snu
Svět nevnímám, poslední dech uzmu
Má lásko, konečně se potkáme
Celý život čekám, až se setkáme
Vysvobození konečně už přišlo
Co z života zbylo, poslední odešlo

Už v dáli světlo vidím
Tunel temný, celý proběžím
Tady konečně stojíš, u bran ráje
Společně můžeme již vstoupit
V magické zahrady, kouzelné háje
Tebe miluji, nehodlám ustoupit
Nyní, věčnost nás spojuje
Nesmírná vzdálenost neodděluje
Jako hvězdy na nebi, nekonečně spolu
Nikdy nic, nestáhne nás dolů
Miluji tě celou, i vůni tvých vlasů
Navždy už zůstanem, do konce časů.

Publikoval(a): Kůl v plotě, 8.8.2016