Anotace: Letní procházka přírodou...

Slunce se zakleslo do stromů,
do výšin neznámých bohů,
vtisklo se do kapek deště,
do rána světlého v podivuhodném světě.

Den je krásný, jak motýlí křídla,
najednou do těla pokora vlítla.
Příroda umí odpouštět,
je na nás se v té nádheře probouzet.

Duhové mečíky volají k jihu,
ptají se, jestli došlo už k míru.
Napjatě čekají na odpověď lidu,
aby mohly dále růst v klidu.

Voda zpívá v náruči leknínů,
zahalena do růžových a bílých odstínů.
Píseň se táhne až k lánům obilí,
kde západ slunce krajinu pohádkově obarví.

Zatoulané chrpy a máky mají radost,
pro zlatavé lány mají slabost.
Chodí si v nich jako páni,
pak zdobí malované džbány.

Noc se usmívá, mlžným hadříkem hvězdy čistí,
aby mohl svit dopadat až na zem, do trávy, do spadaného listí.
aby se mohlo ve tmě třpytit kvítí,
pavučinky v borovicovém chrastí.

Publikoval(a): Rose-H, 22.7.2016