Anotace: Když ti srdce tíhne k osobě, ale hlava rozhodne vzdát se jí...

Jsi to ty, kdo můj úsměv na tváři rozjasní,
a to vždy, když slunce s ránem vychází.

Jsi jak anděl, co mi nejvíc rozumí,
se vším svěřím se ti ať nic mne netrápí.

Tvá tvář mi vždy prozradí, co na srdci máš
a že věřit se ti opravdu dá.

Jak přál bych si tu radost nekonečně žít,
ale není možnost v tvých šlépějích již jít.

Tolik říci chtěl bych ti ještě dál,
nicméně ten čas už pohasl nám.

Teď raději zapomenu cestu svou,
než zabloudit a navždy se pak trápit věčnou tmou.

Žij šťastně a věrně lásku svou,
na mne občas myšlenku zabředni svou…

Publikoval(a): Ste3ao, 22.7.2016