Anotace: Je to báseň o jediném milovaném člověku, kterého milujeme ve svatebním dnu

PRINCEZNA Z PORCELÁNU



Lehaje si do voňavé trávy pod strom širý
Schovaje se v jeho stínu, zavřu víčka a vzpomínám
Vzpomínám na ten den, jakoby to bylo dnes, v tuto chvíli
Dotýkám se vzpomínek a blaženě se usmívám

Nevzpomínám na faráře, rodinu, pár přátel ani na slavnostní obřad
Vidím jen tebe v bílém, má princezno z porcelánu
Co víc si člověk může chtít přát
Než být se svou milou ve svatebním chrámu

Vidím tvé krásné oči, zářicí jako sluneční paprsky
A tvá ústa jako měsíček pomeranče praví víc než tisíc vět
Jsi ten důvod, proč navlékám ti prsten z čisté lásky
Pravím ti slova, která dodnes znám nazpaměť

Vidím tě celičkou, každej detail na tvým krásným těle
Cítím tvou vůni, i jak se chvěješ a mě srdce buší jako zvon
V očích mi jiskří dvě slova, která jsem poprvé vyřkl nesměle
Tvé ano mi doteď zní v uších

Navždy v mém srdci nosím tuto památku
A vezmu si jí s sebou tam - na druhé straně
V dnešní světě zločinu, chaosu a zmatku
Jsi mi dala víc než své láskyplné rámě

V nesmírné blaženosti otvírám svý oči
Vidím jak kráčíš ke mně z nebes
Nikdo z nás neví, jak naše cesta skončí
Ale tebe mám navždy z nejkrásnějších z hvězd

Publikoval(a): Henulec, 27.11.2010