Louka
Louka
Louka
Louka krásně rozkvetlá
a voní.Bělásci se na ni
honí.Usedáš mezi kopretiny
a své tělo zkřehlé nastavuješ
letnímu slunci.
Přemýšlíš o životě,lásce,
osamění a lidech ,co duši
Ti zranili.Vdechuješ vůni
květin a sníš.Pozoruješ
bílé beránky,co putují
po obloze a tak trochu
jim jejich volnost závidíš.
Smutně se usmíváš a jen
ty víš jak těžký život
máš.Slzy se po tvářích
koulí a ty tajně doufáš,
že jednou přijde den,co
potěší tě jen.
Snad přijde brzo nebo
za sto let.Jen víru
neztrácet.Louka tě
svou vůní kolébá do
spánku ,co nádherný
sen má.
Ty víš ,že až se probudíš
tak znovu půjdeš těžkým
životem,co drásá srdce
tvé.Kapky krve tvé louku
zbarví do ruda.Slova
krutá ,co slýcháváš tě
zbaví život.Tvůj pevný
krok se zachvěje jak
osika.On ten krutý
hlas se Ti vysmívá a
radost má když slzy v
očích máš a právo na
svobodný a šťastný
život Ti upírá.
Ty už toho hlasu dost
máš.Už ho neposloucháš.
Díváš se do očí člověka,
co duši Ti poranil a
srdce tvé v kámen proměnil.
Už nechceš víc, už nemůžeš
dál.Pláčeš. Jak moc Ti
ublížil.Jak sprostý člověk
může být na dceru ,co by měl
milovat. Vždyť jediné dítě
má.Tak proč mu tolik ubližovat.
Tak ráda by ho milovala .
Bohužel se ho celí život bála.
Publikoval(a):
slunečnice69, 12.7.2016