Anotace: Květiny si povídají, mají rády člověka, s nimi je hned veseleji... Je to krásná příroda.

Kouzla přírody bývají tak krásná,
ani ti největší mágové je neznají.
Rozzáří se rána jasná,
květiny vám radost rozdají.

Červená, růžová, bílá, žlutá,
barvy plní louky, lesy, zahrady.
Když je venku záře slunná,
s rozpukem kvítků plní se myšlenky nápady.

Modrá barva je prý vzácná,
nebesa pěkně maluje,
pomněnka ji má ráda,
hořec se do blankytu obuje.

Sněží, ale není přitom zima,
to kopretiny se sluní,
pyšný mák se na to dívá,
kosatce se také budí.

Konvalinky již už spí,
těší se však na příště,
až opět svět provoní,
vypráví to šalvěj divizně.

Pivoňky jsou dámy v nařasených šatech,
dobývaly baroko.
Teď už nejsou v drahokamech,
ale stále pro oko.

Orlíček je zvláštní, v nekonečných odstínech,
lupina je jeho přítel,
v kabátku z barevných lentilek,
obdivuje je jemný svízel.

Ten má zase zlatou barvu
a léčivé vlastnosti,
chystá se na petúniovou svatbu,
pozvaly ho k slavnosti.

Západ slunce se už blíží,
obleče všechny do pyžámka,
noc je přikryje sametovou přízí,
klid bude až do rána.

Publikoval(a): Rose-H, 30.6.2016