Anotace: Vzpomínka na svatbu

Jsi jako luna krásná,
v úplňku svatební noc,
obloha jemně střásá
v závojích lásky moc.

Z rozmaru očí tvých
všechno mohu číst,
pravdu i lež, smutek i smích,
tvůj nepopsaný list.

Kdybych tě celičkou zasypal květy
a třeba květy polibků,
nemusím tě pak líbat rety,
sníh padá do všech záhybků.

Všechny hvězdy se vločkami jiskří,
napadaly ti do očí,
kdyby mluvily, byl by to výkřik,
všichni se za tebou otočí.

Kde nestačí slova, tam mluví ticho,
(ticho je hudbou věrných sfér),
snad jen výkřik, snad vzlyk či sten,
ať bolestí či pro lásky nový příchod
radostí v ústrety rozkoši jen.

Publikoval(a): podnebný, 16.6.2016