Žena a květina
Žena a květina
V rozbřesku jitra
otevírá svůj klín
východu slunce
růžová květina.
Je jako dívka, jako žena,
jemná a pružná,
není na ní pevného bodu,
aby se pohnul svět.
Jen lidské srdce více buší
při pohledu na její krásu.
Civilizace je malovaná dívka
upravená podle nejlepšího vkusu,
orchidej ve skleníku.
Venku je třicet nad nulou,
to nevadí,
chtěl jsem vždycky teplo,
abys musela odložit košilku,
stačí ti náušnice,
venku je třicet nad nulou,
to je civilizace.
Publikoval(a):
podnebný, 13.6.2016