Anotace: xxx

Jedu z cesty pozdě domů,
dětem vezu hračku vkusnou,
ženě malý dárek k tomu,
snad je stihnu, nežli usnou.

Pozdě. Všichni leží tiše,
hlavy k sobě přituleny,
trojí hruď lehounce dýše
v mé posteli, u mé ženy.

Nechtěly, však spánek přece
přemoh´ víčka čekající,
prázdné postýlek jsou klece,
u matčiných leží lící.

Co teď? Mám si sám hrát třeba?
Probudit je? Pěkně leží.
Pojez! Je tu salám, chleba,
sám bys uvařil si stěží.

Nebuď je a na gauč stranou
ke spánku sám natáhni se,
však až ráno svěží vstanou,
na tatínka usmějí se.

Publikoval(a): podnebný, 5.6.2016