Anotace: ...pro 3n...

Byly to zrcadla, co nesu odmala,
Ty sis vždy dvojčátko, tajně přála..
Kolik jsme čekali i doufali,
než jsme se znova potkali.

Známe se staletí a možná víc,
snažím se tmu v nás rozpustit.
Jiné zbraně než lásku nemám,
pořád věřím, že to zdolám..

Tak stejné a tak jiné,
je to vůbec možné?
Aby byly dvě bytosti,
jednou duší propojené?

I když se nevidíme,
ve snu se zrcadlíme..
Při zlobě cítím husí kůži,
při lásce kveteme, v princovu růži..

Kdo nás nezná, nepochopí,
jaké kouzla vlastní vesmír,
jak si hraje s osudy lidí,
a koho všeho ještě postaví,

nám v životě do cesty..

...

Publikoval(a): Wčelka, 27.5.2016