Anotace: Výplod jednoho z depresivních večerů. Kdo někdy pracoval s mikroskopem, pochopí spojení "křehčí než podložní sklíčka". :D

Jednou odletím pryč,
tam nahoru k výšinám.
Nad tělem pracující rýč,
slzy blízkých půdou nasávám.

Kolik jich asi bude?
Kolik z nich mě bude postrádat?
Kolik toho z těla zbude?
Kolik let se bude rozkládat?

Já budu na lepším místě,
nebude tam žádné štěstí,
co mě tam čeká - nevím jistě,
hlavně, ať tam nejsou bolesti.

Můj život je jedno velké zklamání.
Je křehčí než podložní sklíčka.
Už na Zemi nemám stání,
zamáčkněte mi - prosím - víčka.

Publikoval(a): Malfelica, 24.5.2016