Anotace: Konečně...

Chtíč marně volá,
je příliš hluboko,
zasypán v propasti,
natřískané bolestí.

Natřískané po okraj,
vějířem se ovívám,
a tupě zírám…

Olupuji si rudý lak,
mnohem víc rudý,
než jsou červánky,
v tvé tváři,
září,
ty tvoje červánky.

A náhle si řeknu,
jazyk se nepohne,
a přesto si řeknu,

Miluji Tě!

Publikoval(a): Radka30, 20.5.2016