Anotace: o pravé lásce, kterou zabíjí žárlivost a touha naplnit své sny

Náš konec se blíží,
celý dav se za námi plíží.
Dávno jsme věděli,
že jsme nikdy pro sebe svou lásku neměli.
Přesto jsme si šli vstříc,
musíme však přestat, jedině tak dostaneme víc !

Vracím se do světla
a opouštím tvou tvář.
Přeji si, aby duše tvá kvetla
a ty jsi našel nebeskou zář.
Jedině tam se zase setkáme,
jedině tam se naší lásce oddáme.

Vracím se, není cesty zpět,
chci však ještě poslední polibek,
co promění se ve vášnivý květ.
a vyryje do našich srdcí lásky odlitek.
Ve svých myšlenkách jsem navždy s tebou,
teď však musím odejít, abych byla zase sama sebou.

Zrádná byla láska má,
opustila jsem tě,
abych byla svá.
Svět musí patřit mně,
soudíš, kážeš, já však dělám to,
co jsi vždycky dělal ty !

Jdu vstříc snům a všem svým touhám,
miluji tě, snad promineš, v to jediné doufám.
Má duše ve snech bude s tebou usínat,
a tuhle ztrátu bude ze všech sil nevnímat.
I ty to přežiješ a mou lásku oželíš,
o svůj talent se tak snáze podělíš.

Směju se a co má být !
Zaprodala jsem jen lásku,
protože chci víc než jen snít !
Tak přestaň kázat a nasaď si svou masku,
o to tady přeci běží,
všichni lžou, a proto každý věří !

Mrcho ! Vraždil bych pro tebe !
Vraždil ! Vždyť já vraždil !
Opouštíš mě, tak proč jsem se tak snažil ?!
Proč jsem ti nosil růže ?
Teď bych tě nejraděj stáhl z kůže !
A ukryl svou nenávist do tvé milované písně !

Zabiju tě ! Zabiju ! Protože ty milovat neumíš !
Tak mi řekni, pověz, o čem skutečně to sníš ?!
Já tě miloval ! Miloval ! Jestli pak to víš ?!
Chtěl jsem ti dát vše,
dokonce jsem ti dal i srdce své !
Teď však vyříznu a usmažím to tvé !

Jedině pravá láska,
promine vraždu,
když zemřít, jedině v tvém náručí,
tvou rukou, tvým polibkem,
co promění se v jed,
jenž mé srdce navždy umlčí.

Pravá láska, ta se přeci neopouští,
jsi tak krutá, tak prázdná a zlá.
Pověz, proč už nechceš být má ?
Proč už nesmím se tě více ptát ?
Neodvracej ode mě svou tvář !
Kdy se z tebe stal pokrytec a lhář ?!

Jsem jen žena, co chce zůstat svá !
Žena, co poznala lásku,
ale taky prohru !
Uzavřela jsem se smrtí sázku !
Žiju, a proto musím odejít
a ty přestat snít !

Zabij mě, ale tím si lásku nezískáš !
Proč mě pořád odmítáš ?!
A proč ty mě neslyšíš ?!
Protože ty neposloucháš !
Smrt je tedy tvá přítelkyně a sázka ?!
Ano,naučila mě, co je to k životu vlastnímu láska !

A pak už nebylo nic,
nezbylo vášně pro hlupáky víc.
Žena našla pochopení ve smrti
a muž útěchu v zabití.
Dívka ztratila svou touhu žít,
mladík víru milovat a život druhých ctít.

Slunce se usmálo a zase rozjasnilo oblohu,
žárlivost je krutá, nevěřte, že jde jenom o pověru !
Nikdy nejde o pověru, když se sází žárlivost se smrtí !

Publikoval(a): Claire Tinkova, 18.5.2016