Anotace: Temná paní plaká žalem, její srdce zčernalo a změnilo se v růži, zlo ji přimělo páchat zlo, ale takovu cestu si ona nevybrala a ani ji nechtěla...

Poslední slunce zapadá, nad nocí se klaní,
svět je v okovech temné mocné paní.
Až se objeví první hvězda na nebi,
pohledem ji zhasne na věky.

Krutá síla vede duše do pekel naplněném zmarem,
vzduch, půda, listí stromů chvějí se žalem.
Květy vadnou, dech se krátí,
co bylo živé, už se nenavrátí.

Všichni jsou v prázdnotě propasti snů,
místa, co hlídají oči hladových lvů.
Konec není, je jen nekonečno v bolesti,
v té nesnesitelné krutosti.

Smích vystřídal pláč, sůl rozežírá kůži,
Temná paní svírá v dlaních černou růži.
Snad z žalu, snad z pokání, srdce ji přestalo bít,
zbyl z něho jen ten květ a je čas jít.

Poslední sbohem, poslední pousmání, poslední nadechnutí,
odešla do neznáma, bez vyslechnutí.
Možná si někdo na ni vzpomene, nemohla za to,
že kvůli ní mnoho lidí zaplakalo.

Publikoval(a): Rose-H, 11.5.2016