Anotace: . . .

Je to jako roj motýlů
co se usídlil v mé hrudi
neklidné sršní hnízdo kvílení
něco, co nemůžu spolknout
ale už nemám sílu zvracet

Je to jako špinavá nádražní hala po ránu
hemžící se hnízdo havěti
stáčející se hadi v periferním vidění
ta pachuť v ústech po
strašně dlouhým, marným, osamělým pláči

Je to řvoucí touha po vytržení
po nějaké úlevě od toho zánětu srdce a mozku
je to neschopnost verše, protože
už jen vynakládat úsilí na něco tak triviálního
mě přivádí k šílenství a bortí do něma

Je to zahlcující agrese
je to agonická frustrace z nesmyslnosti bytí
je to pochybení o smyslu sebe sama a
když se noc nachýlí k ránu
a dům konečně přestane výt

pochybení o smyslu všeho
co mi kdy bylo předloženo svatým.

Publikoval(a): Poutníček, 19.4.2016