Anotace: Bez komentáře...

Jaro...
Jaro to je když slunce svítí a probouzí se příroda...
Miluju jarní dny a nejvíc, když si špeka umotam...
Se špekem je to 2krat větší pohoda
Sedim v lese sám a hudbu nahlas posloucham....
Starosti mizí a stres je pryč...
To tráva myšlenkám protor dává
A rozvíjí nitro mé... :)
Já se po ní cítím jako v ráji, a přesto se za drogu považuje... :(
Teď po cestě kráčím a cestu potok lemuje...
Já hned se lépe cítím když jarní ptactvo pozpěvuje...
A se špekem v ruce po cestě jdu dál.
Na konci té cesty starý strom stal...
Sedim před ním a myšlenky mé se zaměřili na ten starý buk.
Stále se špekem v ruce přemýšlím, co tak asi mohl zažít ?
Možná mnoho bitev předků našich...
Chudák starý samý suk... A já ze špeka dávám poslední šluk...
Znovu hledím do korun a s pohledem nechápavým,
Zamýšlím se nad tím kolik bouřek a vichřic musel zažít a kolik listí za život asi tak mohl stratit?
To se nikdo nedoví... A stejně strom který tu stojí 500 let... Sám...
skončí tak jako každý... V půdě... A život dá nejméně stovce rostlinám...
tak jdu dál teď už bez špeka...
A vím že život na nic nečeká, proto neměl bych, jak ten starý buk na místě stát... Já nejsem buk mužu své tělo posouvat...
Je to dar od "boha" a život je jen jeden...
Celý svět na mě čeká...
A s úsměvem na tváři půjdu, tam kam mě srdce táhne, tam kam chci se podívám...

Publikoval(a): Peaceforall, 14.4.2016